Alberto Vojtěch Frič

(8. září 1882, Praha – 4. prosince 1944, Praha)

Tento nejznámější český etnograf, cestovatel, botanik a spisovatel se narodil v rodině právníka a náměstka pražského primátora Vojtěcha Friče.

Již od mládí se zajímal o přírodu, zejména o pěstovnání kaktusů. Jako malý kluk si přinesl domů kaktus Echinopsis eyriesii, původně jen jako rekvizitu pro pomstu na strážníkovi, který ho vždycky šacoval, zda nepřenáší vejce bez zaplacení patřičných poplatků. Nalézt po hmatu velmi pichlavý kaktus byla pro strážníka velmi bolestivá zkušenost a kaktus tak splnil svůj účel. Posléze však kaktus vykvetl a to upoutalo Fričovu pozornost.

Už jako devatenáctiletý, v roce 1901, se poprvé vypravil do jižní Ameriky, odkud se vrátil zraněn, ale s bohatými cestovatelskými zkušenostmi a zajímavými nálezy. Do začátku první světové války uskutečnil ještě další tři cesty do jihoamerických zemí, kde se zabýval převážně studiem života indiánských kmenů, shromáždil velké množství etnografických materiálů a sestavil 36 slovníků indiánských jazyků. Z tohoto období pochází i nález jednoho z nejznámějších Fričových kaktusů Gymnocalycium mihanovichii.

Z těchto zkušeností psal Frič odborné knihy a dobrodružné knihy pro mládež, v nichž čerpal ze svých zážitků na cestách a které byly v Čechách velmi populární a dočkaly se několika vydání, doprovázené kresbami Zdeňka Buriana. Stěžejním dílem v oblasti etnografie jsou Indiáni Jižní Ameriky, v nichž na podkladu cestopisných črt popisuje indiánské zvyklosti. Mezi jeho další známé knihy patří Strýček indián, Dlouhý lovec a Hadí ostrov.

Až do začátku druhé světové války se Frič věnoval převážně křížení kaktusů, využití zemědělských plodin (sója, kaučukodárné rostliny), zkoumal práce Darwina, Mičurina a Mendela. Válka znamenala i blokádu hranic. Omezeni cestování a okupace republiky byly příčinou toho, že se Frič demonstrativně uzavřel ve své zahradami obklopené vile Božínce a nevycházel ven. Jeden kaktus, který si přivezl z cest údajně pojmenoval po Hitlerovi. Když mu jeden návštěvník pogratuloval k této skvělé myšlence, která se bude okupantům jistě líbit, Frič ho uzemnil komentářem, že to udělal proto, že ten kaktus je nedomrlý, nemocný a brzy chcípne. Poté mu ukázal nádherný a zdravý kaktus, který pojmenoval po Einsteinovi (Mediolobivia einsteinii).

V roce 1944 se škrábl o hřebík a onemocněl tetanem. Během své nemoci a umírání lékařům pečlivě popisoval své pocity a stavy, aby tak co nejvíce prospěl lékařské vědě. Mnoho jeho poznámek a dosud nepublikovaných prací po jeho smrti zmizelo.

Frič se postupně vypracoval na odborníka světového formátu, byl považován za největšího soudobého znalce kaktusů, popsal desítky nových druhů a shromáždil největší a nejcennější evropskou sbírku kaktusů své doby.